Únor 2016

Wishlist pro březen.

28. února 2016 v 21:44 | Cyber Princess™

Nedávno jsem si vzpomněla, že jsem měla na každém blogu své wishlisty. A jelikož jsem si myslela, že tenhle blog nebude o módě tak si nemůžu pomoc a musím si sepsat věci které plánuji koupit z příští výplaty. Protože já bych to zapomněla a tady na blogu je to víc v bezpečí než napsané na papírku někde po mém pokoji, který by mohl skončit v koši. Moje peněženka se už zahřívá a připravuje tak jako tenhle článek.

První věc co doopravdy potřebuju je džínová bunda. Stačila by klidně i čistá, ale plánuju si ji pořádně prošít nášivkami, které
si objednám z internetu. Radši bych světlejší a trochu větší, ale nechci aby mi dělala velká ramena. Na jaro a na léto je skvělá, raději ji nosím rozepnutou a o číslo větší. K botům na vysoké podrážce ( nemyslím podpatky ) skvěle ladí a dělá tě tvůj outfit originální a věř mi, že se za tebou budou otáčet. Jen nedoporučuju nosit k džínám. To už tak dobře nevypadá.


Další věc co potřebuju jsou nové boty. No vlastně já si kupuju z každé výplaty boty, ale mám tendenci kupovat si každý
měsíc nový, protože já nechci vidět, že jich mám hodně. A navic s průhlednou podrážkou ještě nevlastním! Našla jsem je na Dolls Kill, kde každý měsíc objednám aspoň dvě věci. Boty mě sice výjdou draze, ale co. Budu je mít dokonce života, nebo aspoň do příštího měsíce. No nejsou skvělý? K průhlednýmu batohu co vlastním to bude skvěle ladit!


Nutně si potřebuju pořídit chlupatý ( nevim jak to napsat ) obaly na cigára a na zapalovač. Jsem kuřačka a potřebuju
vypadat dobře, tak ať vypadá i můj zapalovač a krabička. Nebudu je přece odsouvat a stydlivě ukrývat když se s nima můžu pochlubit. Pokud je neseženu někde ve městě zase mi nezbývá si je koupit z internetu. A to už bude problém, protože můj rozpočet už není tak velkej a potřebuju si koupit ještě dost věcí.

Poslední a jedna z dražších věcí je kabelka ve tvaru rtů. Ach bože do ní jsem se úplně ale jako fakt úplně zamilovala. Bože,
ta dodá outfitu třešničku na dortu. Už si jí prostě na mě vybavuju a tak strašně se těším až jí budu moct vám ukázat! Zase je z internetového obchodu a už vidím ty účty. Achjo achjo. Ale znáte ženský bez bot a bez kabelky s ní nikam nehneš.

Tak a tím už asi končím a jak tak koukám budu si muset vzít přesčasy abych to utáhla, ale hned jak věci přijdou udělám unboxing buď ve článku a nebo poprvé ve videu!



About me.

27. února 2016 v 23:14 | Cyber Princess™
Nedávno jsem přemýšlela, že vlastně o mě nic nevíte a že bych vám mohla o mě pár informací napsat a jelikož mi to problém nedělá ráda se s Vámi podělím o mé chybičky a dokonalosti.
Je mi skoro 19 let a na blogu se objevuju od roku asi 2009. Za tu dobu jsem proměnila několik desítek blogů s různými tématy. Měla jsem blog o Britney Spears, The sims, Hardcore hudbě a několik deníků u kterých jsem vydržela nejdýl. Narodila jsem se v Liberci a 16 let tu žila. Bydlela jsem několik let v zahraničí a teď jsem na chvilku opět v čechách. Abych popsala své chování musím dlouho přemýšlet jaká vlastně jsem. No jsem dost laskavá, neumím říct ne a když jo tak to celej večer zapíjim jak jsem na sebe hrdá. Jsem líná a uklízet se mi nechce. Matkou však budu dost pečlivá a dost rychle se dokážu změnit. Jsem hodně společenská, ale humor mi nikdy nějak nešel, buď se tomu směju sama a nebo se přátelé smějí jen aby mi to nepřišlo trapný. Občas se chovám namyšleně, ale dost často si to neuvědomuju. Já totiž mám ráda ve filmech ty blondýnky, který mají vedle sebe dvě hnusnejší a blbější holky. Zbožňovala jsem je a chtěla jsem být jako ony.
Další věc je ta, že mám hodně tetování a nehodlám ještě skončit ( článek bude co nejdřív! ). Tahle bolest mě prostě vzrušuje ( ne tak jak si myslíš :D ) a dost si jí užívám, takže bolest jako takovou vůbec necítím tak se mě neptejte jestli mě ta kéra na břichu bolela. Nemůžu vám to říct, protože sama to nevím. Miluju módu 90 let spojenou s kawaii. Ráda jsem se vždy odlišovala a vždy mě to lákalo být středem pozornosti. Hlásím se i k feminismu a ráda pomáhám pokud je nějaká přírodní katastrofa.
Pokud se ještě stane něco co bych měla dopsat rozhodně článek ještě upravím, ale podle mě je to asi vše co by tě o mě mohlo zajímat. Jaké mám oblíbené jidla, filmy atd napíšu někdy v budoucnu.

Roberto a jeho lid.

25. února 2016 v 11:00 | Cyber Princess™
Překvapivě koukám, že můj blog od vydání (cca tři dny?) je už dost čtený a já mám jen mile usmívající pocit na tváři a jsem opravdu ráda, že se vám mé články líbí. Nedávno mě s přítelem napadlo zajímavé téma na napsání článku. Jak by vypadala existence lidstva kdyby byla napadnuta MIMOZEMŠŤANY? No asi to rozeberu trochu do podrobna.
Neumím si představit jiné existence než je samotné lidstvo. No a když řeknu, že na nějakého marťana věřím zavřeli by mě do blázince, protože bych to projevovala asi trochu víc než jen koukáním na akta x. Rozeberu to takhle, vesmír je myslím dost velké místo i na další životy, ať už jde o mikroby nebo mikroorganismy (teď si nejsem tak zcela jistá jestli to není náhodou to samí) rozhodně se najde mnoho míst tak jako naše planeta zrodila nás. Rozhodně je toto téma hodně diskutovaný a ještě neprokázaný, ale věřím že budoucí technologie a IQ někoho z NASY prokáže, že život doopravdy někde ve vesmíru je. Ale nejsem vědec a nic o tom nevím, ale bylo by fajn se třeba setkat s novými možnostmi a životem nám neznámého.
Když to vezmu z té vtipnější části, já sama si marťana ( budu mu říkat Roberto, ať si připadá trochu líp ) představuji hloupého na úrovni domácího psa. Je dlouhý a vychrtlý, protože si neumí najít jídlo a kořist pro smečku. Nebo je Dlouhý a slizký a zanechává za sebou dlouhou, lepkavou a smrditou čáru. Ale to je jen má představa a je to jen vtipný dodatek. Rozhodně bych řekla, ale že jsou na tom stejně jako my. To co vynalezli ze svých surovin samozřejmě my mít nemůžem, ale zas oni nemohou mít to co máme my. Takže je to 50 na 50. A to je možná to, proč se nás tolik bojí a nechtějí si s náma zahrávat. Kdyby jen věděli jak jsme šíleně hloupý asi by už bylo po nás.
Invazi jako takovou by jsme v mé představě prohráli,ale byl by to boj na který by nikdo nikdy nezapomněl. Robertův lid má tak trochu možnosti větší co by se týkala zbraní a taktiky. Mohly by být neviditelný a každou budovu tak lehce sundat aniž by je hejno blbých amerických vojáků viděl. Asi bych se přidala k Robertovi, ale byla bych první mrtvá protože já být neviditelná neumím. Invazi však vidím zcela pozitivně, vnesli by nám novou kulturu, techniku, suroviny a možná by nám lusknutím prstu zmodernizovali domy, auta, oblečení a celkový vzhled země. Třeba by nám mohly říct co se doopravdy stalo s dinosaurama, nebo jak jsme mohly zastavit španělskou chřipku. Jo kéž by se to už stalo.
Nedávno jsem četla několik článků v novinách a na různých webových stránkách o tom, jak se záhadně ztráceli hejna krav, ovcí a dokonce lidí. Co chtěli? Zjistit co jsme zač?To nikdo neví, ale nikdo nemůže prokázat, že šlo opravdu o Robertovi lidi. Třeba byly na párty, vyhlédl si je nějaký masový vrah a někde na osamělé farmě jim podřìzl krky a zbytky podhodil dobytku. Jojo, ale hlavně, že to můžeme svíst na Roberta. Hmmm....
Marťané jsou u mě vždycky vítaný pokud teda existujou. A jestli budou potřebovat pomoc a nebudou mít třeba kde se vyspat já mám celou půlku postele volnou.

Ou Damn!

23. února 2016 v 16:16 | Cyber Princess™
Můj život je jako přesně dělaný na trapasy a já mám takový pocit se o ně s vámi podělit i když to pro mě nebude jednoduché a budu se po celou dobu psaní stydět. Ale vše dělám pro vás abych vám udělala den lepší a mohly jste se po špatném dnu aspoň pousmát.
Abych začala úplně od začátku začnu dětstvím. Bylo mi asi kolem osmi let kdy jsem strašně ráda hrála hru na schovávanou s partou z ulice. Měli jsem pod ulicí menší les kde jsem si často hráli a já se nejraději schovávala v jednom keři, kde bylo místo i pro menší spolek holek (protože nás bylo víc než kluků). A právě v tomhle keři se to stalo. Jako skoro každý den jsme se ukrývali a já pokaždé používala k úkrytu ten keř, ale s tím že tam jsem sama a nikoho jinyho nepouštím. Jenomže s náma hrál i kluk z vedlejší ulice a byl dost hezký tak jsem ho pustila aby se mohl ukrývat se mnou. Jak říkám bylo mi osm a pokaždé jsem měla strach spojený s adrenalínem a to se často projevovalo tak, že jsem potřebovala čůrat, ale vždy jsem to nějak ustála. Ale v tu dobu kdy jsem se schovávala s tím klukem jsem to prostě nevydržela a prostě jsem se počůrala. Bylo to ještě horší když jsem klečela a ten proud jsem se snažila utišit a zastavit. Nepomohlo to. Naštěstí se na to ten kluk už nepamatuje, ale já to furt vnímám jako by to bylo včera. :D
S počůráním jsem měla v dětství dost velký problémy. Pamatuju si jak jsem šla ze školy domů a u dveří našeho baráku jsem hledala v aktovce klíče a potřebovala jsem strašně moc čůrat a pustila jsem to v ten moment kdy jsem klíče našla. :D
Další klíčový moment je už o několik let mladší. Znáte to když nemáte ještě svůj telefon a tak se chodite koukat třeba k tátovi nebo k mámě. To jsem často dělala třeba když táta byl na zahradě a nechal mobil doma. Dotykáče v tý době byli dost na vývoji a měli svoje mouchy. V první řadě jsem tam chodila na youtube a na podobné stránky. Vzpomněla jsem si že táta často pouští písničky i s videem a tak mě napadlo se podívat do jeho knihovny videií. No a nebyl by to táta kdyby tam neměl porno a já ve svých 11 letech to vůbec neznala a ze zvědavosti jsem se podívala. A to jsem měla spíš hlídat schody jestli nadohou nejde. A on šel a já tam seděla na gauči s otevřenou pusou a výrazem který vůbec nechápal. Lekla jsem se ho a když jsem video vypla zvuk a hlas pornoherečky hrál dál a to mě totálně nasralo a tátu evidentně taky. Vzal mi mobil z ruky a seřval mě a já s červenými tvářemi šla do pokoje. :D Od tý doby jsem se jeho mobilu dotknout už nemohla a k Vánocům jsem dostala vlastní. Takže i menší výhodu to mělo.
Trapas který se mi stal před rokem a půl byl s přítelem kdy u mě poprvé spal. Měla jsem pokoj vedle kuchyně a to byla často velká výhoda, měla jsem prostě blíž k jídlu než ostatní z rodiny. Večer kdy jsme byli trochu pod vlvem omamných látek jsme se rozhodli udělat něco k jídlu a mysleli jsme že už všichni spí a že nás nikdo nevyruší a navíc jsme se bavili o tom jaký by to bylo mít sex na kuchyňské lince a tak jsme z myšlenek něco udělat a tak jsme začali. Měli jsme sex asi tři minuty a bylo by to mnohem delší kdyby do kuchyně nevrazil starší brácha. Stihli jsme se ještě obléknout a dělat že nic, ale myslím si že si toho prostě všiml a jak rychle vrazil tak taky rychle odešel. Vlastně ještě něco řekl, ale vůbec si to nepamatuju. :D Radši jsme na jídlo zapomněli a šli pít rum abychom na to co se stalo radši zapomněli. Alkohol je přece nejlepší guma na vzpomínky.
A jaký trapas jste zažili vy? Nestyďte se a napište článek i vy o vašich zážitcích a dejte mi odkaz do komentáře. Já už se snažím nějakým tím věcem který se obrátí v trapas obcházet, ale jak říkám někdy to prostě nejde a mě tak zůstane vzpomínka u který se zase budu smát s kamarádkama u piva.


Proč miluju devadesátky.

22. února 2016 v 3:02 | Cyber Princess™
Nevěděla jsem přesně co napsat jako jeden z prvních článků, nechci teď psát o mě, protože je to klišé a já se chci strašně moc odlišovat, chápeš ne? Napadlo mě napsat o době kde jsem se narodila a ze který si vůbec nic nepamatuju. Ale ta móda a hudba si mě vybrala a já si devadesátky prožívám v roce 2016.
Znám dost lidí co devadesátý léta nesnášejí, protože v nich vidí ponožky v sandalích ( které, ale můžou vypadat strašně dobře pokud zvolíš spravnou kombinaci obuvy a ponožek ), šusťákovky v pestro-vybledlých barvách značek adidas nebo nike a u chlapů náušnice a blonďatý melíry na gelovaných konečkách vlasů. Nevím jak vypadali devadesátky v čechách, ale v Americe byly fakt boží. ( pro mě )
Jeden z prvních věcí co miluju na téhle době je ta, že právě vzrůstala princezna popu a moje idolka do skoro 12 let a to Britney Spears. Kdo tuhle blonďatou krásku nezná, ještě se asi nenarodil ( ale zas neříkám, že jí zná každý ). Byla pro mě fakt idolkou asi 5 let. Její plakáty po stěnách, všechny cdéčka a dokonce mi starší sestra sehnala její autogram z kterého jsem byla fakt v háji dost dlouho. I teď si poslechnu pár jejích hitů a prožívám nostalgii. To její bitch chování je pro mě dost je důvod proč jí ještě žeru.
Další z věcí co fakt žeru, jsou ty průhledný, třpitkatý, lesklý věci, který ti padnou do oka hned jak je uvidíš. Jednu věc z tý doby vlastním a to je průhledný batoh. Sice bych ho nedoporučovala nosit v čechách, protože se to tu hemží samími zloději a drogově závislími a s tímhle batohem máš větší šanci o to že tě okradou. Ale já ho nosím jen když musím a nebo s ním chodím k bazénu nebo k moři, kde ti už tolik krádeží nehrozí, nebo taky na fotky k různým outfitům který dělá pastvu pro oči. Já kombinuju líčení a módu hlavně s dnešní dobou, kde si dost lidí předělává právě styl s devadesátých tak aby se to i dnešním mladým líbilo. Máš toho plný třeba tumblr a kde se asi nejvíce inspiruji už nějaký ten rok takže tahle stránka je pro mě dost důležitá. Pokud vím nosily se i chlupatý doplňky nebo celé kožichy z umělých vlaken a různě barevnými. Gumičky, náušnice, náhrdelníky a narámky, které doplňovaly v té době snad každou teenagerku nebo dítě bylo nezbytné a mít jeden z těchto chlupatých šmuků musel mít snad doma každý. Džínovky taky byly docela kůl. Když sis vzal džíny a džínovou bundu byl si pán.
Také mě dost ovlivnily seriály jako například Sabrina mladá čarodějnice, Hello Kitty, Sailor Moon, Powerpuff Girls, Simpsnovi a spousta dalších seriálů třeba na dřívějším Jetixu.
Některý budu pouštět i svým dětem, protože ty seriály jsou naprosto boží a měla by je znát a aspoň jeden díl vidět každá generace. Filmy, no možná jen Pulp Fiction. Ale zrovna v tomhle momentu mě žádný jiný film nenapadá. Uškrť mě pokud jsem zapomněla nějakej skvělej film. Stydím se.
Hračky, neneeeee. Furby. Jednoznačně. Taky takový ty hnědý malý panenky s těma co mají barevné vlasy ty byli taky v tu dobu prodáváný. Pak samozřejmě Barbie a Ken, My little pony, Hello Kitty, Tamagoči a podobný hračky, které se prodavaly hlavně u Vietnamců.

Shrnutí věcí které miluju na devadesátkách už víš, zajímá mě co ty miluješ nebo nemáš rád na této době a napiš do komentáře. Moc ráda si přečtu názory i jiných.